Africká literatura - otázka č. 4

.

Příběh tělesně postiženého chlapce Sosu. Rád by také chodil do školy, jako jeho sestra a jeho bratr, jenže chodit nemůže. Každý den, zatímco jsou ostatní pryč v práci nebo ve škole,  on je sám doma ve vesnici, kde zůstávají jen staří lidé. Dokonce dva vesničané říkají do očí jeho otci, že jeho syn „není k ničemu užitečný“.  Sosu tráví dny plné smíšených pocitů: závidí, jak akční je jeho pes, pozoruje slepice, které běhají okolo něj, atd. Cítí se z toho neužitečný a jeho život se mu zdá absolutně nesmysluplný.

Jednoho dne, uprostřed své nudné rutiny náhle zahlédne na jezeru bouři, která ohrožuje vesnici povodněmi/záplavami.  Najednou se v jeho duši rozsvítí světlo zodpovědnosti: musí varovat obyvatelé, než bude pozdě. S velkou námahou se mu podaří dostat se k bubnům a jejich prostřednictvím začne posílat varování po celém okolí.  Vesničané, kteří varování uslyšeli se díky tomu podaří včas vrátit a zachránit si život. 

Nakonec, jako odměnu za svůj hrdinský čin, dostává kolečkové křeslo, aby mohl chodit do školy s ostatními dětmi.